U mistra kováře Tasovského

Pěkně v teploučku výhně kovářské, v kožené zástěře, rukavicích a brýlích, a hlavně s obrovským kovářským kladivem v obou rukou, jsme bušili vší silou do doruda rozpáleného prutu železa, abychom z něj vykuli vlastní hřebík. A ono to jde. Je to námaha, ale ta se vyplatí. A co víc, krásný podzimní den, kouzelné prostředí náměšťského zámku, procházka kolem řeky plné kačen a báječná cesta vlakem.