J. V. PLEVA

 V roce 1927 působil na škole jako zatímní učitel významný český spisovatel, autor Malého Bobše, Josef Věromír Pleva.

Dekretem okresního školního výboru z 19. srpna 1927 čís. 1683 jmenován učitel Josef Pleva z Karasína u Nového Města. Týž se narodil 12. srpna 1899 v Moravské Svratce z rodičů českobratrských. Vyučiv se knihařství vykonal po soukromé přípravě zkoušku z učiva školy měšťanské a po ukončených studiích na učitelském ústavě v Čáslavi působil na školách obecných ve Žďáře, v Mor. Křižánkách, Bohuňově a Krasíně. Aby mohl navštěvovati kurs pro školy měšťanské v Brně, požádal o místo na zdejším okrese.

---

Bobeš byl tak malý, že sotva dosáhl na kliku dveří. Proto mu také říkali Bobeš. Bobeš nosil krátké kalhoty a všem se doma líbil, nejvíc však mamince.

Byl krásný jarní den. Obloha čistá a slunečko již od rána hřálo. Bobeš vyšel z chaloupky, aby si venku hrál na slunku. Bobeš se rozmýšlel. Má si jít hrát do zahrádky, anebo raději pod zahrádku k potůčku? U potůčku je to také pěkné. Tam je možno dívat se na rybičky. A voda je přec krásná věc. Ano, půjde k potůčku. Když seběhl Bobeš pod zahrádku, hle, vidí, že u potůčku kdosi je. Bobeš se zamračil. Chtěl být u potůčku sám. U potůčku si hrálo jakési děvčátko. Takové děvčátko tu Bobeš ještě nikdy neviděl. ……  

Na druhé straně potom ještě přeslabikoval neúhledné písmo: „Bobeš je hloupí.“ Bobeš zčervenal, ne snad proto, že byl nakreslen s Maruškou vedle sebe, ale proto, že ho to rozzlobilo. Hádal, že to udělal asi Honzík. Takový je ten Honzík, pomyslil si. Počkej! A hned utrhl kus papíru, v kterém měl zabalen slabikář, a napsal odpověď:

Pečlivě to sbalil do kuličky. Honzík seděl za Bobšem ve čtvrté lavici. Bobeš se otočil a rychle hodil kuličku, ale když hodil, divže leknutím nezkoprněl. Trefil kuličkou pana učitele přímo do hlavy. Pan učitel byl totiž v Honzíkově lavici, seděl vedle Honzíka a něco mu tam přepočítával. Bobeš neviděl pana učitele pro Rudíka, který seděl za Bobšem. Pan učitel sebral kuličku a zeptal se:  „Kdopak to?“