Být, či nebýt ... prvňákem?

Být, či nebýt … prvňákem?

Většina dětí (rodiče dvou si vyžádali jiný než společný termín) ucházejících se o místa v lavicích první třídy pro následující školní rok se dostavila do školy společně v sobotu šestého dubna. Složit svoji první školáckou zkoušku přišlo v tento den deset předškoláků v slavnostní a uvolněné náladě. Rodiče byli možná o vlásek neklidnější než jejich děti, ale díky malé procházce školou se brzy uvolnili, dali si kávičku v rodičovském bifé a někteří si pohráli ve školní družině. V tu chvíli již předškoláci pilně plnily jim zadané "přístupové" úkoly. Obstát, znamená prokázat, že jsem již na školu skutečně fyzicky, mentálně i emočně připraven, a to není zase tak úplně snadné. Poradit s úkoly si zdárně dokázali nakonec všichni, ale ... A právě to ale je jedním ze signálů nejen učitelům, ale i rodičům směrem k jejich dětem, zda již prvňákem být, či si ještě raději rok počkat. Ať už to dopadlo jakkoliv, zbytek krásného slunečného sobotního dne si ještě všichni stihli dostatečně užít.